HISTORIE OBCE

Ves Mikulovice leží v údolí na úpatí hory Mikulovické a má v 49 domech 319 obyvatelů, katolíků, zemědělců, národn. české. Jméno má od zakladatele Mikula (Mikuláše). R. 1870 žilo zde 255 a r. 1890 298 obyv.

Domy starší jsou většinou již přestavěny a nemají žádných výstupků. Jsou vystavěny vesměs z kamene a cihel, zomítány a několik z nich vypouklými ozdobami opatřeny. Budovy hospodářské jsou téměř u každého domu jinak rozestavěny. Rovněž nábytek ve světnicích, zhotovený většinou v době nejnovější (staré truhly slouží teď leč za míšenku pro dobytek), jest nestejně rozestaven. Kroj lidu jest napodobenina kroje městského. Kostela v obci není; obec přifařena je do Horního Újezda. Škola založena byla teprve v r. 1896 a měla toho roku 64 do školy povinných dětí. Za prvního učitele dosazen Antonín Matoušek, jenž dosud zde působí. Celá obec má: 286.1 ha. pole, 26.9 ha. luk, 4.6 ha. zahrad, 22.9 ha. pastvin a 69.1 ha. lesů. R. 1672 byli v Mikulovicích: dvořák, jenž měl 1’/1 lánu (78 měr), 4 celolánici (po 52 měr.), 1 půlláník, 3 podsedníci (12-16 měr) a 5 chalupníků. R. 1749 čítalo se v Mikulovicích 11 půllánů po 64 měr., 5 čtvrtlánů a 2 domkaři. Význačnější jména polních trati jsou: Pondělí, Hunky, Kloužek, Vlčiny, Vostrovy, Zahumenice, ve Špolíři, Kopaniny, za kulatými ouvary, ve Žlíbkách, u Jazýrka; r. 1754 jmenuje se tras „u Brány. Lesy a kopce se jmenuji: Kamejchy, hora, Roubenec a Hoščanka. Stará peče (s nápisem: „Wes Mikolowice“ nese ve znaku strom (ligu), druhá ratolest s 5 lístky, nejnovější s opisem „Představenstvo obce * * Mikulovice“ svaté naše apoštoly Crhu a Strachotu. Dříve než Mikulovice připojeny byly k Sádku a později k Lesonicům, byly zvláštním zemanským statkem.

Obecní pečeť:
 

R. 1348 podepsán jest Vilém z Mikulovic na listině, kterou se urovnává spor o zboží lipnické. R. 1350 zapsal týž své Elišce na 7 lánech a dvoře v Mikulovicich 100 kop věna; kdyby však po jeho smrti vdovou nezůstala neb zemřela, směl, jeho bratr Hulač 100 kopami ty Miny vyplatiti. R. následujícího mimo zboží v Mikulovicích zapsal ji ještě 2 lány v Klučově. Na to Vilém brzy zemřel, nebol již r. 1356 Hulač z Mikulovic spolčil se s Danielem z Čepiho. Dvě léta po tom byl i Hubač mrtev, a Artleb z Lechovic (snad blízký příbuzný zemř. bratři) prodal právo své na Mikul. Danielovi z Čepiho a dědicům Hulačovým za 230 kop. Vdova po Vilémovi, Eliška, před svou smrtí odkázala věno Lovkovi z Drahan, jenž zboží v Mikulovicích a 2 lány v Klučově, které obdržel od paní Elišky, odevzdal Dobešovi z Křižánkova, aby to věno zapsal své ženě Elišce. Tato r. 1378 jakožto vdova darovala je svým dětem, avšak s tou podmínkou, jestli ji poslouchati budou; pakli ne, má obdarováni neplatným se státi. Ku konci stol. XIV. bylo snad zboží mikulovské zadluženo oněm židům znojemským a brněnským, kteří r. 1387 prodali hradiště sádecké Jarosl. ze Šternberka. Neboť čteme, že stejnou dobou od nich Mikulovice koupil p. Ješek ze Svojanova, o němž desky zemské dále se nezmiňuji, z čehož soudíme, že s pravými majiteli mikulovskými se vyrovnal. R.- 1390 Jan z Mikulovic, snad syn předešlé, prodal Mikulovice a 2 lány v Klučově, jak je držel věnem ve 240 kopách, Pavlikovi z Nezamyslit a tento dvě Teta potom zapsal to zboží Ondřeji Nelepovi z Ratibořic. Ondřej Nelepa ještě téhož roku zemřel, nebo{ syni jeho Jindřich a Mikuláš, bratří z Ratibotic, jménem ostatních brati mladších prodali r. 1390 ves Mikulovice Václ. teč. Opálka z Čekanic, kterýžto ihned tvrz a ves Mikulovice prodal Hynkovi z Valdštejna k Sadku, při kterém zůstaly Mik. až do r. 1447, kterého Jan z Valdštejna a na Sádku své dědictví v Mikulovicich prodal jakémus Čáslavovi, jenž se pak psal i Mikulovic; tento věnoval Anně z Kútů, své snaše (glori), na 6 lánech a 1 čtvrti šest kop a 15 gr. ročního důchodu. R. 1464 činili Sádečtí opět nároky na Mikulovice (snad umluvené kupné neobdrželi), nebol Jan z Valdštejna a ze Slavkova pohnal Frant. z Líbivé a Václava Melúna z Hradku ze 300 kop, že mu drží jeho zboží ves Mikulovice. R. 1546 Mik. prodal a do desek zapsal Jiřík Čeloud z Pavlovic Tristramovi Hostákovskému z Arklebic; tento, prodal. je r. 1550 Marketě z Opatova. Od ní přešly r. 1553 na Floriana ž Kojetiná, jenž je ihned r. 1555 prodal Zdeňkovi ,’z Valdštejna, Pak zůstaly u Sádku až před koncem stol. XVII., je od Sádku odkoupila paní Anna Alžběta z Grynersberka; potom měl} stejný osud se statkem slavickým.